www.workrelations.eu
Motto & goal: responsibility for relationships!
Motto & Ziel: Verantwortung fuer Beziehungen!
Motto & cíl: Odpovědnost za vztahy!
Šikana ve školách: Co všechno ještě... a jak dlouho...?
(Z tichých povzdechů a výkřiků odjinud...)

Práce & vztahy

Špačkárna (č. 3)          Vydáno dne 24.04. 2008
Občasník pro zachování lidské důstojnosti v práci i v životě...
Úvodem …
Úvodem …
Toto je zvláštní číslo našeho občasníku, ve kterém si Vás dovolíme nejdříve seznámit s textem vytvořeným studentkou jedné jedné soukromé vysoké školy a v druhé části si dovolíme zveřejnit větší část reakcí našich čtenářů na první 2 čísla našeho občasníku. Myslím si, že by vás tyto texty mohli zaujmout i přes to, že odráží realitu ve které žijeme subjektivním způsobem. Zaplať PánBůh za to!

Zpověď bývalé prodavačky kožené galanterie …
Vybrala jsem si své téma, protože nemám dobrou zkušenost z jedné firmy, u které jsem pracovala. Samozřejmě nebudu tuto firmu jmenovat, ale podmínky , které v této soukromé české firmě panují, mi připomínají šikanu, mobing,bossing, jak se tomu dnes odborně říká, dříve by se to asi nazvalo novodobé otrokářství. Je to firma, která se zabývá prodejem kožené galanterie a cestovním zbožím. Tato firma má nyní asi devět obchodů po Praze. Pracovala jsem skoro ve všech, protože ještě se čtyřmi kolegyněmi jsme s paní majitelkou začínaly. Ze začátku byla majitelka velice příjemná dáma, která k nám chovala přátelský vztah, takže do práce jsme chodily velice rádi a bez stresu. V této firmě pracovaly a pracují v obchodech pouze ženy. Dělaly jsme absolutně všechno, úklid obchodu, objednávky zboží, tržby, věnování se zákazníkům bylo samozřejmostí, vyřizování reklamací, prostě vše, co k obchodu patří, ale za co by měl pracovník dostávat mzdu. Občas po skončení pracovní doby jsme s paní majitelkou zašly na kávu , abychom rozebraly jaké zboží se nejlépe prodává, co je potřeba vylepšit a podobně. Postupem času se začala firma rozrůstat, to bylo v pořádku. Nás stálé zaměstnance rozdělila do nově otevřených obchodů na pozici -vedoucích obchodů. Problém byl v tom, že na pracovní smlouvě bylo stále a pouze-prodavačka a pouze základní plat. První a velice důležitá část v dnešní době, protože z toho plynou výhody pouze pro zaměstnavatele, ale již v žádném případě pro zaměstnance. Zbytek mzdy nám byl vyplácen zvlášť-formou odměn. Z paní majitelky, čím více firma rostla a nastupovalo více zaměstnanců, tím více se z paní majitelky stávala velice protivná, netolerantní a nepříjemná paní. Zaměstnanci u ní dlouho nevydrželi a migrace lidí začala být dost vysoká. Ti zaměstnanci, kteří působili na pozici vedoucích, takřka neznali volný den, byli v obchodech neustále, zvedala se pracovní a otvírací doba obchodů, na určitých místech absolutně nesmyslně. Finančně tyto změny ovšem nikdo z nás nepociťoval. Bohužel paní majitelce se natolik změnila povaha, že když přijela do obchodu, začala vymýšlet jeden nesmysl za druhým, chtít po zaměstnancích takřka nemožné za žádné platové polepšení. Dokázala být i taková, aby ušetřila za aranžérku, přestože v jednom obchodě v centru jsou výlohy tak veliké, že tam prostě profesionální aranžérka chyběla, tak dokázala prodavačce, která vyučená aranžérka není , lopotila se s výlohou pomalu celý den, aby to vypadalo pěkně, tak jí dokázala říct, že z té výlohy, přestože se výloha velice líbila zákazníkům, že je jí z té výlohy na zvracení, používám slušnější termín, v té době jsem slyšela podobný, ale mnohem vulgárnější. Myslím si, že tohle by si slušný a hlavně profesionální zaměstnavatel měl odpustit. Kolegyně z toho byla celý den špatná. Já v té době ve vedoucí pozici, jsem jí na to odvětila, že za prvé za to není placená a dělá to ještě ke své práci, kterou musí za den vykonat a není aranžérka a nebo, jestli to umí lépe ať nám ukáže, jak si to představuje, aby výloha vypadala a uděláme to dle jejího přání. Určité věci jsem si líbit nenechala. Zázemí pro zaměstnance je ve všech jejích obchodech nulové. Žádné pauzy na oběd, přesto že ze zákona má zaměstnanec právo na pauzu po určitých odpracovaných hodinách, jídlo veškeré jsme jedly ve stoje v maličké chodbičce, která je neustále plná zboží, to je podstatné, ale že zaměstnanec jí tímto ponižujícím způsobem ji nezajímá , hlavně že sama káže vodu a pije víno. Vím, že tento hrozný způsob funguje v této firmě do dnes a migrace lidí je neustále vysoká. Zázemí - Dnes je již samozřejmostí, že pracovní zázemí by měl mít zaměstnanec k dispozici, mělo by to být samozřejmostí. V této firmě to samozřejmostí není ani na jednom obchodě. Toaleta, u toalety malinká linka s dřezem , na něm mikrovlnná trouba.
Je tam i malá židlička, která se tam sotva vejde, většinou zaplněna zbožím. Takže sednout si k jídlu není kde a pauzy se neuznávají, takže ve stoje v uličce se jí tímto způsobem na jejich obchodech běžně-bohužel. Další velký problém je vzduch v obchodech, ve větších obchodech nebo v obchodních domech je běžná klimatizace, což u této majitelky také není zvykem, jelikož se v obchodech nezdržuje celý den, tak proč by tam měla být klimatizace. Vzduch především v létě je obrovský problém, z koženého zboží jdou v létě v horku chemické výpary, jak z kůže samotné, tak z barviv, které se na kůži používají, cestovní kufry jsou zase impregnované , takže odpoledne je již člověk přiotrávený. Takovéto zacházení a podmínky není možné vydržet dlouho.
Zaměstnavatel místo, aby si udržel spolehlivé a kvalitní pracovníky, nabídl jim dobré pracovní podmínky a zázemí, tak je mu jedno, když zaměstnanci odcházejí a v obchodech má nestabilně stále nové tváře. V této firmě již dlouhou dobu nepracuji. Pracuji v klimatizované velmi pěkné kanceláři pro zahraniční firmu, zde je mzda velice pěkná a pravidelná a hlavně oficiální. Zaměstnanci zde mají k dispozici krásnou kuchyň výborně vybavenou, přestávka na oběd je zde naprostou samozřejmostí a jednání manažera mohu pouze říct vynikající. Jsem zde naprosto spokojená a nemám zde vůbec stres a žádné problémy. Ve firmě, v které pracuji je také absolutní samozřejmostí profesionální jednání se zaměstnanci ze strany vedení. Mělo by to být samozřejmostí všude a ne jako v minulém zaměstnání, kde jsem netaktního a neprofesionálního chování byla mnohokrát svědkem a i sama terčem. Povolání prodavačka-asistentka prodeje je velice fyzicky a po stránce stresu velice náročné,kdo toto povolání nikdy nevykonával, netuší, že je to tak náročné. Celý den musíte stát na nohách, být příjemní, nesmíte mít žádný incident se zákazníkem i když máte pravdu, vždy musíte vyhovět zákazníkům, vše řešit k jejich absolutní spokojenosti a celý den udržovat obchod ve vzorném pořádku. V takovémto náročném pracovním procesu, by mělo být samozřejmostí špičkové zázemí pro zaměstnance a o finančních podmínkách, by se vůbec nemělo jednat k nespokojenosti zaměstnanců, určitě by toto povolání mělo být mnohem lépe ohodnoceno finančně než je tomu nyní. V zahraničí například v Německu nebo Anglii je pracovní doba prodavaček šest až osm hodin. V těchto zemích chtějí, aby jejich zaměstnanci byli odpočatí, slušní a příjemní na zákazníky, jelikož jsem tuto práci vykonávala, vím, že těch osm hodin je tak akorát, pak už totiž nemáte sílu a chuť být příjemní, dvanáct hodin se neustále usmívat opravdu není možné a už vůbec ne, když pracujete v prostředí, které jsem již popsala, to opravdu je nadlidský výkon. Bohužel převážně u nás v českých firmách je na prodavačky nahlíženo špatně. V dnešní době, kdy člověk potřebuje peníze, nemá dostačující vzdělání a není vybaven jazykovými znalostmi, tak má absolutní problém se uplatnit na trhu práce, ovšem každý není vzdělatelný, každý nemá talent na řeči a bohužel někdy finanční prostředky na studium. Takový člověk zvláště mladé ženy či starší dámy jsou rádi, že mohou pracovat v obchodě, aby měly finance na obživu. Nejhorší kombinace v obchodě je špatný majitel, nulové zázemí, hrozné finanční podmínky a jednání s prodavačem jako když není právoplatný člověk a nemá nárok na slušné jednání a zacházení. Když se k tomu přidá za celý den ještě vybalování zboží z mé zkušenosti těžkých kufrů, které vám projdou za den tisíckrát rukama, do toho špatně naložený majitel, který hledá nesmysl, čím by vás mohl dorazit a za den spousta takzvaných zákazníků, kteří nic nechtějí, nebo si přišli zatelefonovat, protože venku je hluk, nebo zákazníci, kteří čekají na schůzku přišli dříve a venku se jim stát nechce a nebo ti nejhorší, kteří vám rozhrabou a přehází takřka celý obchod s tím, že si to musí nechat projít hlavou nebo obvykle rozmyslet, tak opravdu chápu,že po tomto maratonu již prodavači nemají chuť být příjemní, jsou unavení a bohužel i nechtěně protivní a otrávení. V málokterém obchodě je prodavač jenom prodavač a v málokterém obchodě pracuje pouze šest až osm hodin. Většina pracuje dvanáct až čtrnáct hodin. V menších obchodech je zaměstnanec pět v jednom. -prodavačka-uklízečka, -prodavačka-skladnice, -prodavačka-pokladní, -prodavačka-vyřizuje administrativní věci, -prodavačka-před otevřením -úklid, příprava obchodu, -prodavačka-po zavření -úklid, tržby. Placeni jste ovšem pouze ,jako prodavačka, ostatní okolo je bráno, že to děláte z lásky k práci a majiteli-bohužel to okolo je někdy mnohdy náročnější než samotný prodej,ale majitelé to na zřetel neberou . Zaměstnanec v obchodě si nemůže dovolit být nemocný, protože ze základního platu musí mít rodinu, která se v době jeho nemoci o něj postará a uživí ho či ji. Opět výhody pouze pro zaměstnavatele. Nižší odvody daní, sociálního a zdravotního pojištění a jiné výhody, peníze , které vám slíbí formou odměn už taky nikdy nemusíte vidět, protože vám je jednoduše vůbec dát nemusí, nikde to nemáte napsané. Zaměstnanec v takovéto firmě žije pouze z peněz, které si tvrdě odpracuje. Nejsou odpracované hodiny, není mzda, připomíná mi to novodobé otrokářství. Zaměstnanec se bojí o místo a nechává na sebe naložit stále více. Většinou v těchto firmách se přecházejí nemoci a vůbec si člověk neuvědomuje, že tímto chováním si do budoucna zakládá na zdravotní potíže, srdeční potíže, vysoký tlak, bolesti zad, bohužel u stání na nohách i nemoci křečových žil. Prodavačky si ale také zakládají na nemoci psychické -celý den ve stresovém prostředí. Ve většině případů se prodavači bojí ozvat, bojí se odříct směny navíc. Když odřeknou směny nebo chtějí přidat mzdu či změnit pracovní systém, je jim řečeno, že když se jim to nelíbí mohou jít. Samozřejmě tento styl není všude, ale u prodavačů se s tímto problémem setkáváme ve většině případech. Málokdy je také majitel obchodu člověk, který si tímto povoláním prošel sám, protože tam kde majitel byl jedním ze zaměstnanců, tam se taky s takovouhle šikanou málokdy setkáme. Většinou se takto špatně chovají majitelé, kteří nestály na nohách celé dny a neznají, jak namáhavá práce prodavačky vlastně je. Od jedné mé známé, která pracovala v jednom nejmenovaném obchodě se sklem, jsem se také dověděla, jak se zachází s lidmi. - Pracovaly deset hodin denně ,pauzu na oběd sice měly, ale musely přijít na minutu přesně, jinak jim byla odečtena celá hodina, měly třicet minut.Musely neustále po celou pracovní dobu chodit a leštit dokola sklo, nesměly se opřít ani si změnou postoje trochu ulevit. Jakmile se na minutku opřely o pult, aby změnily polohu těla, okamžitě jim volalo vedení z kanceláře a bylo jim strhnuto něco z platu. Na toaletu nesměly chodit často a když potřebovaly , musely se hlásit, kdo měl problém zdravotní nikoho nezajímalo, pít směly jen málo, právě aby nechodily na toaletu často. Opět v tomto obchodě obrovská migrace zaměstnanců. Takovéto jednání se nutně podepíše na psychice člověka. Moje známá se velice dlouho nemohla srovnat, nevěřila si, myslela si o sobě, že je neschopná a že nic jiného neumí. Dnes pracuje v jiném obchodě, je spokojená a velice se jí tam líbí. Když se ohlédne zpátky nechápe, jak to mohla v tamté firmě vydržet. Já jako vedoucí obchodu jsem měla trošku jiné podmínky než ostatní pracovnice, ale o to i horší dopady, když někdo něco zkazil a podobně. Samozřejmě jsem byla mezi prvními, když někdo odešel nebo byl nemocný, kdo musel za ně do práce, takže volno žádné a finančně má pozice znát také nebyla. Dnes jsem velmi spokojená, pracuji osm hodin denně svátky a víkendy volné, mám čas na studium, což při minulé práci bylo nemožné. Myslím si, že zaměstnavatel a zaměstnanec by měli tvořit tým a měli by mít na sebe vzájemné spolehnutí. Zaměstnanec musí respektovat vedení, to by mělo být samozřejmostí, ale vedení by se svým podřízeným mělo zacházet slušně a umět za dobře vykonanou práci odměnit. Bohužel není to tak všude, nejhorší je majitel, který je nevyrovnaný, neschopný, ale má rád, když takzvaně se člověk před ním plazí, donáší, vymýšlí si pomluvy a lži vůči druhým kolegům, protože zjistí, že majitel je psychicky nevyzrálá osoba a tyto příšernosti lahodí jeho uchu. Kdo je mazanější a nechce se mu moc pracovat je u takového majitele jednička. Zjistí, že když budou tohle dělat, budou mít od majitele klid. Ovšem opět nedělá to každý, na tohle musí být povaha. V takovém prostředí panuje dusná atmosféra a každý se bojí každého. V tomto prostředí slušný a pracovitý člověk nemůže dlouho vydržet. Bohužel je pravdou, že většinou odcházejí slušní a spolehliví, pracovití lidé, hrůza je, že je to majitelům jedno. Po takovýchto špatných zkušenostech už člověk tohle povolání vykonávat nechce a většinou si hledá úplně jiný obor a zaměstnání. Po opuštění této práce je člověk opravdu velice vyčerpán po všech stránkách, má pocit, že takové jednání nezažil ani jako malý na základní škole.

Každý zaměstnanec je především člověk a po opuštění takovéto práce, kde je ponižován, urážen a zneužíván, se poté cítí ,že je k ničemu. Začne mít pocit, že není normální, někdy se uzavře do sebe, má pocit, že to na něm všichni vidí, jindy se bohužel stane, že se v soukromém životě začne vůči ostatním chovat podobně, jako vedení předtím k němu. Majitelé a manažeři, kteří se takto chovají vůči svým podřízeným a zaměstnancům takhle, by měli mít práci s lidmi zakázanou, vůbec by neměli s lidmi pracovat. Jejich hodnoty jsou někde jinde a takovému jednání a zacházení by měli být vystaveni také, aby pochopili, že tohle opravdu není normální. Slušným vlídným jednáním se vždy docílilo mnohem více, než tímto způsobem. V první řadě je velice důležité, aby si toto jednání hlavně nenechali líbit zaměstnanci. Každý člověk má svá práva a v pracovní sféře, by měl mít každý určeno, co bude vykonávat, jakým způsobem a kolik za to bude mít a z obou stran by měla panovat maximální slušnost. Tam kde to není, by měl člověk odejít. Možná by se po odchodu zaměstnanců v těchto firmách takhle přestalo jednat a vůbec by se takhle nechovali. Záleží hodně na tom, kde má jaký člověk své hranice únosnosti, co je pro něj v rámci normálního jednání a co už přesahuje určité hranice za které již nikoho nenechá jít. Samozřejmě tento způsob jednání není absolutně všude ve většině případů je člověk se svým zaměstnáním spokojen. Tento příklad šikany jsem uvedla, protože jsem se s tímto jednáním sama setkala. Převážně jsem čerpala ze své zkušenosti a ze zkušeností mých přátel, kteří také pracovali či pracují v obchodech. V dnešní době, kdy jsou moderní povolání, jako manažeři, asistentky ředitelů, zaměstnání v kancelářích, počítačové firmy a podobné se na práci prodavaček-asistentek a asistentů prodeje zapomíná. A při tom se s těmito lidmi setkáváme denně. Chtěla jsem poukázat na to, jak to je těžké povolání, jak je fyzicky a psychicky náročné. Toto povolání již delší dobu nevykonávám a jsem ráda, není to povolání, které lze vykonávat dlouho a vůbec není jednoduché, jak se bohužel spoustě lidem zdá být. A hlavně jsem chtěla poukázat na to, jak v některých obchodech dokážou zacházet s lidmi a jak je to příšerné. V nynější firmě je radost pracovat. Nic takového, jako šikana zde vůbec nepanuje. Jenom je mi líto děvčat, které takové zaměstnání nedokážou opustit a nechají si líbit opravdu nepěkné zacházení. Práce prodavačky, když jste v obchodě, kde je majitel slušný člověk a dokáže vás za práci odměnit, je bezvadná, protože práce s lidmi mě osobně velmi baví. Prodavač musí být dobrým psychologem, diplomatem a hlavně musí umět poradit, vysvětlit, znát perfektně zboží, které prodává, ale říkám jde to pouze tam, kde je výborné zázemí a slušné zacházení, jinak není možné, aby z takového stresového prostředí mohl člověk v klidu a v pohodě jednat se zákazníky. A také jsem velice ráda, že ve většině firmách a obchodech jsou naštěstí slušní majitelé a manažeři, tohle už snad nyní bývá zřídka i když? (Katka Halasová)

A ještě reakce našich čtenářů na první dvě čísla Špačkárny :
17. března 2008 - 14:21:53 : Děkuji :). K.Š.

17. března 2008 15:36: Dík za zaslání č.2. Tak toto číslo Špačkárny vykazuje značné zlepšení proti tomu předchozímu.Pořád ovšem zůstává fundamentální problém: dostane se to k malému množství lidí a statisticky střední doba přístupu takovýmto šířením bude příliš dlouhá. Chtělo by to paralelní uveřejňování na nějakém zahraničním portálu, kam bolševik nemá pařáty. …

K obsahu: 1. Zajímavé je, jak policie poněkud začíná obracet, přičemž pomalu, ale jistě už chápe, že pokud se v tomhle státě nikdo o ničem s nikým nebude bavit a stále si arogantně bude prosazovat své emancipační, vůči nám starším diskriminační, indosajrajtové, kolektivní a neokomunistické manýry, lidé si najdou cestičky, jak si udělat spravedlnost sami. Přečti si diskuse k citlivým tématům na Atlasu nebo Idnes.cz. Dnes už se hovoří i o zabíjení komunistů a jejich potomků (!!) v noci zezadu, neboť prý jde o nebezpečné krysy, které je třeba likvidovat i s kamarádkami. Tedy ne, že by svým způsobem na tom něco nebylo. Přidal bych ale ještě zelené gumy lampasácké. Já si maně vzpomínám na to, co nám na gymplu po roce 1968 říkala následně pak vyhozená profesorka dějepisu o římských dějinách konce římské republiky:stav ne nepodobný socialismu nebo tomu, co je dnes bez pojmenování "socialismus" nainscenováno bývalými komunisty i v tomhle státě. Další zajímavý postřeh, který uveřejňuješ, je dopis mladého českého Švýcara. 2. Mám ve Švýcarech švagrovou jednoho mého synovce "in law", a tak vím, o čem je řeč. Švýcarsko je už na první pohled zemí "do futuristických kulis" zadeklovaného městského prostředí. Města jako Zürych, Bern, Basilej a další větší města působí už na první pohled strašným blahobytným modernismem, a v Evropanovi vzbuzují děs těch nejzvrácenějších klausových ekonomických nikoli teorií, ale jeho osobních vizí nemocného člověka.Všechno prostě umělé: příroda, stromy, i lidé. Realitou je tam povolená zvrácenost euthanasie, není trest smrti, je manželství homosexuálů, výchova dětí páry úchyláků a úchylaček, stupidní emancipační výplody jako nedotknutelnost dětí fyzickým trestem či ještě pitomějším tzv. mateřstvím nás mužů. Výsledky podobně jako u nás: my ovšem jsme lepší: první v sebevraždách, poslední v porodnosti, 80% rozvodů, tam jen cca 50%, apod. Prostě jen naleštěné stroje, nota bene ty, které postavil někdo jiný a byly vyšmeleny. Je dobré to vidět, ale chceš-li poznat Švýcary skutečné, kde by se mi líbilo, musíš do malých měst, do hor a na venkov. Podobné jako Švýcary prý to je i v některých nekatolických částech USA a v izraelských nových zástavbách. No, že vzhledem k množství bank jsou švýcarská velkoměsta městy židovskými, to není nic nového. Též nátura lidí v těchto městech je poznamenána tou částí židovské nátury, pro kterou říkám, že se Židovkou či ženou z komunistické nebo umělecké rodiny bych nemohl nikdy žít, a nejsem už dnes sám. Není to z mé strany rasismus, mám mezi Židy i kamarády, ale tak to prostě chodí. Někdo si vezme třeba černošku za ženu klidně, ale většina lidí ne. Proč? Prostě pro jinou náturu a třeba i živočišný náhled. Ponechme Bohu, co jeho jest. A právě i toto je živnou půdou pro mobbing všeho druhu, patrně tam i tady. Rozhodně to však není pravidlem. Mé zkušenosti třeba ze švédského venkova a maloměsta jsou přesně opačné. Rovněž ze Španělska - tam ovšem celého, neboť to je katolickou zemí. Prostě ten JEJICH "new age" jaksi nefunguje a ani fungovat nemůže, jak jsem kdysi už napsal. Království starověkého Říma bylo likvidováno republikou a skončilo císařstvím. Dodnes bojujeme střídavě úspěšně o jeho lepší stránku v celé Evropě. A já, jak víš, chci krále, neboť když kdysi i Sládek zklamal, pochopil jsem teprve úplně mou někdejší profesorku dějepisu. Co páchne kolektivem, vždy končí katastrofou, neboť v kolektivu se přirozenou cestou vždy musí prosadit to nejhorší, co v lidech je. Kde není odpovědnost, není ani prosperita, a odpovědnost může garantovat jedině kvalitní jedinec jako vládce, nikoli nějaká demokracie čili lidovláda. Tam si to lid vždy udělá tak, aby nemusel nic dělat a silnější skupiny okrádaly ty slabší. Výsledek = onen pověstný armagedon. Hitler to stihl za 6 let, ti ostatní jen vymýšlejí technologie, jak pomocí různých liberalismů, humanismů a dalších odnoží téhož toto společenské utrpení lidem všude dnes co nejvíce prodloužit. Pracovitost nemá cenu, slušnost nemá cenu, však to od lidí slyšíš den co den. Vždyť i ve Státech volí demokraty jen kontroverzní většina barevných a obyčejná spodina. Ale měl bys toto co ti píšu tomu mládenci poslat pokud možno bez komentáře, vím, že jde o kontroverzní názor, ale je mi to už úplně jedno. Je to (nejen) má pravda. Naštěstí bez lidí jako on se ještě žádná společnost, která chtěla přežít, neobešla, ať tedy pozná, čím opravdu je, jaká je jeho cena, vždyť on tam naštěstí nemusel, podobně jako třeba zde já, žít do svých 36 let v totalitě a od nich následně v neokomunistické diktatuře té nejhorší smečky a ksindlu vedeného opět jen a jen komunisty. On slušnou ženu i práci jistě někde ve světě najde, i když to pro něj asi nebude ta židovská část Švýcar. Švýcaři jsou totiž polarizováni na dvě sociální komunity: městskou internacionalistickou, vesměs podobně jako dnes celé Česko povlem (tam sice salónním) ovládanou, a tu venkovskou - původním obyvatelstvem tvořenou. Tak ho ode mě pozdravuj. Další příspěvky jsou sice zajímavé, ale přistihl jsem se, jak může manipulačně začít přerůstat lež do tzv. normality. Pozor, nikoli pravdy. Říkal jsem si totiž o těch strašných věcech, že jde jen o "běžný folklór tohohle Česka". Ještě mám jeden dotaz: Jak redakčně připravujete Špačkárnu? Nemohl bych taky něco napsat? I svůj případ bych rád řešil a dnes jsem už rozhodnutý, že klidně i za účasti veřejnosti… Jinak Tě zdravím a těším se na další číslo Špačkárny. Radek S.

17. března 2008 13:12 : Vazeny pane Pavle, ze srdce vam dekuji za zasilani Spackarny (bohuze 2.cislo mi nedoslo)!!! Ted momentalne ziji ve Spanelsku, na Tenerife, ale zrejme se do pul roku budeme stehovat, jeste si nejsem jista kam (bud na pevninske Spanelsko a nebo do Statu, kde manzel dostal pracovni nabidku). Stale se spis rozkoukavam a jsem dost roztekana (nove prostredi, novy jazyk), i kdyz jiz nekolik pracovnich zazitku a figlu zdejsich zamestnavatelu jsem si zazila na vlastni kuzi. Jakmile se situace zklidni a budu vedet plus minus, co dal, urcite se ozvu s podrobnejsimi informacemi o situaci zamestnancu ve Spanelsku z me strany. Jeste jednou moc dekuji Pavlina C.

17. března 2008 7:54: Vážený pane Pavle B., děkuji za zaslání Špačkárny č. 2, tu první jsem jako spam zahodila do filtru, obávala jsem se. Tu druhou jsem otevřela s pocitem obav, ale jsem ráda, že jsem odvahu našla. Přečetla jsem si příspěvek týkající se VÚ Velké Meziříčí. Je to výchovný ústav, se kterým jsem díky svému zaměstnání (sociální kurátor pro mládež) spolupracovala. Nemohu napsat objektivní názor. Ale pouze se svěřit, že některá jednání s pracovnicemi VŮ byla na vysoké profesní úrovni. Ale jiná jednání způsobovala rozpaky. Pokud se budete věnovat problematice výchovy dětí v ústavech, bylo by to dobře. V péči o děti ve výchovných ústavech a dětských domovech se školou je systémová chyba - málo psychoterapeutické péče a problém s erudicí pracovníků. Není vytvořený systém víkendových návštěv dětí v profesních rodinách, kde by děti získávaly náhled či vzor komunikace ve funkční rodině. Je to v podstatě zase problém týkající se peněz... Návratnost by byla v horizontu desítek let. R.

17. března 2008 6:10 Děkuji a přeji krásný den. Eva O.

16. března 2008 17: Děkuji. Helena B.

15. března 2008 21:51: Nenašla jsem tu přílohu - nebo je nějak maskovaná. Ch.
15. března 2008 17:59 : Vážený pane doktore, děkuji za další díl Špačkárny, použiji ho pro výuku Práva u nás, máme tam spoustu referátů na téma pracovně-právní. …Zatím Vás moc zdravím a děkuji Vám za pomoc a podporu. S pozdravem Dana B.

15. března 2008 12:31 : Dobrý den, děkuji za obě čísla "Špačkárny", leč tentokrát jsem si nepočetla. Příloha se někde zatoulala! Zdraví Olga B.

15. března 2008 9:55 : Dobrý den, děkuji, ale hlásím, že příloha nedošla… Jsem přesvědčena, že by se musely změnit zákony, konkrétně to, aby na pracovištích mohly vznikat zaměstnanecké organizace. Protože někde prostě vzniknout nemohou - ti lidé by byli okamžitě vyhozeni. A navíc by musel být vymyšlen systém tak, aby ty organizace opravdu pracovaly. Protože poctiví, schopní lidé bohužel nemají schopnost prohlédnout hned podvodníka na nadřízeném místě, či slabocha. Prostě to tak je. Vím, že Vy bojujete pomalý, vytrvalý boj. Já mám ale pocit, že situace je čím dál horší. Nedozvíte se to od lidí, protože nemohou být upřimní, jinak by se vydávali všanc někomu jinému a je v nich zakódováno, že to nesmějí udělat. Jste psycholog, třeba z toho znáte cestu. Já mám zatím stále zaměstnání. Až nebudu mít místo, nechci již do žádné firmy. Chci dělat něco, co má opravdu smysl, tj. pomáhat lidem být silný. Sama to samozřejmě umím jenom někde. A tady Vás prosím o radu - kde k tomu získat kvalifikaci či oprávnění a zda máte nějaký typ na práci v této oblasti? Zapomněla jsem ještě napsat, že z toho musím uživit sebe a syna. Moc Vás zdraví PhDr. Ladislava T.

15. března 2008 9:17 : Dobrý den, prosím vyřaďte mne ze svého mailing listu. Děkuji K.

14. března 2008 17:22: Děkuji, že mi Špačkárnu posíláte. A dík … za vše co pro nás děláte! Iva D.

14. března 2008 15:16 : Děkuji, prima a povzbuzující...ba

14. března 2008 12:08 : Dobrý den, děkuji za zásilku zpráv z Vašich vod. Ráda jsem si početla... B.

14. března 2008 11:57: ...srdečně děkuji za špačkárnu č. 2 a v příloze vám zasílám, co mi na můj dopis, který jsem vám myslím zaslala minule, přišlo. Ta špačkárna je tak zajímavá, že se do ní asi zapojím, ale nyní nemám časový prostor, tak se ozvu později, předpokládám, že nejpozuději do konce víkendu. S pozdravem a přáním hezkého víkendu B.

28. února 2008 8:53 : Ahoj Pavle, dobře jsi udělal, názvem i obsahem. I když na vojně to znamenalo i něco jiného, že, ale i to se v podstatě k tomu hodí. Měj se Luděk a Ivana

13. února 2008 7:41: Píši diplomovou práci na téma skrytý teror na pracovišti a usilovně hledám východiska!!! pro oběti byla bych ráda kdyby se mě podařilo objevit něco nového pro oběti něco účinného na jejich obranu, něco na co ještě nikdo nepřišel:))) s pozdravem a díky postižená:) … ano počítám s vámi a pokud budete potřebovat případnou spolupráci nebo pomoc v Brně jsem k dispozici. Jsem vám totiž vděčná za pomoc v akutním stavu pomohl jste najít moje sebevědomí a neříkám, že to mám za sebou,ale pomohl jste mě v té nejhorší chvíli kdy sem se cítila naprosto bezmocně a toho si vážím:) Zdravím do Prahy Vaše vděčná dlužnice:)

12. února 2008 7:30: Když procházím příběhy, tak je zajímavé, že ve většině případů jsou to vzdělaní lidé. Je to dáno tím, že by mohli ohrozit na pozici svého tyrana? Já mám konkrétně šéfa, který dělá 12 let ředitele, je díky svým kontaktům nepostradatelný- není manažer a nikomu to nevadí. Nesmíte na vzdělávání, nesmíte za pracovními partnery, nechce vám proplatit cestovné, na školení také ne. Dopis přepisujete 5x, - jsem moc aktivní- a tím prý mu lezu na nervy. Tak si vyberte... A.

10. února 2008 11:28: Dobrý den a děkuji Vám za poslané. Píši diplomovou práci na téma skrytý teror na pracovišti a usilovně hledám východiska!!! pro oběti byla bych ráda kdyby se mě podařilo objevit něco nového pro oběti něco účinného na jejich obranu, něco na co ještě nikdo nepřišel:))) s pozdravem a díky postižená:)

8. února 2008 18:35: Dobrý večer, děkuji za Špačkárnu a budu moc ráda,když pošlete další čísla….Marie P.

8. února 2008 14:01: Je to skvely!!!! Dekuju:-) Preposilam dal a budu se tesit na dalsi obcasnik, c. 2. :-) Petra G.

8. února 2008 10:24: Dobrý den pane Beňo, děkuji za Váš E-mail a Špačkárnu. Jsem moc ráda, že jste si na mě v této věci "vzpomněl". Svůj osobní problém s bossingem na pracovišti jsem řešila koncem léta 2006 a od té doby spokojeně podnikám a dokonce se věnuji svému koníčku, zpěvu, který krůček po krůčku posouvám do středu svého zájmu. Tolik jen na okraj a pro potvrzení, že v tu chvíli těžké a pro nás složité věci nám vlastně otvírají další možnosti, a kolikrát mnohem lepší. :-) Téma mobingu, bossingu a nespravedlností, které se zaměstnancům se zaměstnavateli neustále dějí, mě stále velmi zajímá a proto znova děkuji za Váš zpravodaj. Pokud bych i já, kromě např. přeposlání zpravodaje dále, nebo podání kontaktu na Vás, mohla nějak v této věci být užitečná, ráda pomohu. Mgr. Eliška M.

8. února 2008 9:58: Dobrý den,děkuji za zajímavý email,ráda Vám s něčím v budoucnu pomohu…Se svoji situací jsem se vyrovnala.Nebrečím ani se netrápím.Svým trýznitelům jsem se snažila odpustit,nicméně si myslím,že takové věci se dít nemají.Na jednu stranu si říkám,že ve světě,ve kterém umírá tolik lidí na lidskou lhostejnost a hlad se vlastně tolik neděje.Je to věc adaptability? Buď se přizpůsobíš nebo máš smůlu a zhorší se ti životní podmínky a podmínky na přežití. Myslím si, když mám v této společnosti žít a mít děti, musím se snažit o občanskou společnost.Nesmím to vzdát.Píšu Vám to proto,že i když jsem svoji situaci vyřešila díky sobě a své rodině (není nad sociální oporu), jsem připravená o problému hovořit.Necítím se ani jako oběť ani jako "mstitel". Na nemoci společnosti se má poukázat a při budování občanské společnosti je třeba o problému veřejně diskutovat.Demokracie je pro mě pojem,o kterém se musí hodně veřejně mluvit.Jinak "aristotelovská" demokracie ve smyslu chaosu je už myslím tady.Moc Vám za všechno pane doktore děkuji,v dané chvíli jste mi moc pomohl.Vaše práce má smysl a tak Vám přeji hodně síly,štěstí a radosti i v osobním životě.S pozdravem Radka P.

8. února 2008 8:25: Bohužel vše co jsem si přečetla si myslím,že je pravda. Děkuji. Všichni vidí, ale nic neřeknou.. BA

8.2. 08: Vážený pane Beňo, děkuji za nabídku, další čísla Špačkárny mi, prosím, nezasílejte. S pozdravem JUDr. Ladislav J. člen Rady ČRo

8.2. 08: Díky, Pavle, zajímá. Posílejte, budu přeposílat dál. A dávat tím na vědomí, že se to děje i jiným a že je nutné se bránit. I mezi mými známými jsou ti deptaní, většinou mí vrstevníci, kteří narazili na frikulíny (z anglického free and cool) na vyšších postech. Zdravím, přeji hodně sil. Ivana D.

7. února 2008 23:42: Dobrý den, děkuji za poslání Špačkárny. Byl bych rád, kdyby se ke mě dostaly i další čísla. S pozdravem Tomáš S.

7. února 2008 23:17: Děkuji za zaslání občasníku " Špačkárna" a budu se těšit na další . Mile jste mě překvapil, mám zájem o to, co se děje, neboť i já stále vedu válku se svým nadřízeným. Mějte se hezky a přeji Vám hodně úspěchů ve Vaší záslužné práci. W.

7. února 2008 18:16: Děkuji, Váš občasník nebo-li oběžník rád uvítám. určitě se rád zase podívám na vaše stránky… Původně podle mailu jsem skoro myslel na spam, ale Vaše Špačkárna mě mile překvapila. Děkuji a držím palce D.S.

7. února 2008 10:44: Dobrý deň, pán Beňo, ďakujem za špačkárnu - pozoruhodné čítanie…. Zdravím Mona G., redaktorka SME

3. února 2008 16:03: Vážený pane Beňo, přečetla jsem si Vaši první "Špačkárnu" a opět se dostala do problematiky šikany na pracovišti. Vzhledem k tomu, že jsem od října v rekvalifikaci a současně jsem měla i brigádu, přišla jsem na úplně jiné myšlenky. Tím větší šok pro mě bylo čtení příběhů lidí s podobným osudem. Bohužel si myslím, že šikanovaných lidí je mnohem víc, jen to neumí pojmenovat a nehlásí to nikam. A jen velmi málo z nich dokonce vyhledá odbornou pomoc. To, že současní šéfové mají takovou moc s nepohodlnými lidmi zatočit je bohužel odrazem dnešní doby, kdy projde téměř vše těm co mají moc. Jen málo lidí má odvahu se potom nějak bránit a hlavně podstoupit to dlouhé martýrium než se něco vyřeší soudem. A ten bohužel nemusí dopadnout ve prospěch poškozených. … Rozhodla jsem se, že Špačkárnu pošlu svým známým. Zdravím Marcela F.

30. ledna 2008 20:13: Dobre odpoledne... se zajmeme si prectu Vase web. stranky "SPACKARNA"a touto cestou bych Vam chtrela podekovat za pomoc statecnemu panu R.Komedovi, ktery neohrozene, byt obycejny tata od rodiny a mlady clovek, ktery mel rad svou praci a musel se ji vzdat, kraci vsemu utrapami s hlavou vztycenou!... Mejte se pekne a drzim palce vsemu, co podnikate pro ochranu lidi, tryznenych zamestnavateli! S uctou ing.Lenka V.

29. ledna 2008 12:04: Dobry den, uz jsem, bohuzel na ceste. Vas e-mail ctu pri mezipristani v Singapuru. Vracim se plna dojmu, posledni teplota na australskem uzemi 35 stupnu. Ceka mne velka zmena … Zdravim Vas i milou pani kolegyni. Bohumila V.

29. ledna 2008 15:07: Děkuji za Špačkárnu, našel jsem si nové místo - je to tu trochu lepší, ale české školství je vážně divné. Josef K.

28. ledna 2008 20:19: Dobrý večer, děkuji Vám za zajímavý "časopis". Můj případ se dostal na Policii, minulý týden jsem byla u výslechu. jsem zvědavá, jestli to půjde k soudu, nebo "jen" k přestupkové komisi. V průběhu mého výslechu policista několikrát řekl, že šikana je dnes běžná a že i jeho žena v práci.....a já jsem mu na to řekla, že právě proto by se s tím mělo něco dělat, zvláště když všichni sehnou hlavy a mlčí ( a nadávají jinde ) a já mám sílu bojovat. Tak jsem zvědavá, co a jak bude dál. Mějte se, pane Beňo, hezky. Dagmar. S.

28. ledna 2008 20:03: Dobrý den. Děkuji za občasník. Dám ho k nahlédnutí i našim ostatním terapeutům, s pozdravem Jaromír K.

28. ledna 2008 12:17: Dobrý den. Čas k přečtení jsem si našel. Budu rád i za další čísla Špačkárny. Díky. Luděk. K.

28. ledna 2008 10:52: …děkuji Vám za Váš informační občasník. Se zájmem jsem si jej přečetla. Je to až k nevíře, kolik lidí v naší společnosti je různým způsobem šikanováno. Bohužel na základě své špatné zkušenosti se ze mě stal pesimista. Mám jen malou víru v to, že by se to kdy změnilo. …Pokud byste měl zájem o "můj" případ, jsem ochotna Vám předat veškeré materiály, které mám - dopisy a odpovědi i mé vyjádření. Budu moc ráda, když mi budete posílat i další čísla ŠPAČKÁRNY. Moc Vám přeji, abyste měl stále více případů se šťastným koncem. A moc děkuji!!! S Ljuba K.

27. ledna 2008 22:42: Je to katastrofa. Nemám, co bych k tomu dodal. Nevím, koho mi má být líto víc. Jestli těch lidí, kteří si stěžovali, nebo těch kteří šikanují své okolí. Bohužel je to u nás možné protože soudy fungují pomalu a dost nespolehlivě. Proto těchto případů nebude ubývat ani v budoucnu. Společnost už totiž akceptovala tento model, kdy kdosi kohosi vystrnadí a oběť si stěžuje u soudu a po letech vyhraje, akceptovat jako normální s tím, že ten ctihodný pán tu oběť vystrnadil protiprávně, ale to už je dávno, tak co, oběť si o to asi stejně koledovala, když ten pán je přece tak úspěšný... Můžete mi prosím dát vědět, jestli se můžete k soudu dostavit 27.2.2008? Váš kolega mi odpověděl, že k soudu nemůže protože má už pravidelné zaměstnání... S pozdravem, Lubomír B.

27. ledna 2008 22:42: … děkuji Vám, čtu přílohu. Velmi zajímavé, poučné. Děkuji mnohokrát. Lenka K.

27. ledna 2008 22:21: Děkuji za Váš občasník. Je to trochu smutné čtení, ale je třeba se proti nepravostem bránit. Nějak ta společnost vlčí - však má krásné vzory. S pozdravem Růžena R.

27. ledna 2008 22:48: Dobry den, moc dekuji za zaslani spackarny, zase po delsi dobe mne naskocila husi kuze.Jak jsem rada, ze uz to mam za sebou! Je dobre, ze se takove veci budou publikovat, toho neni nikdy dost. Kdyz budete mit pocit, ze bych mohla byt nekde nejak uzitecna, dejte mi vedet, urcite prijedu. Preji (opozdene) uspesny rok 2008-a nejen ten. Nasta F.

Toto je speciální číslo našeho občasníku, který budeme v příštích dnech rozesílat všem kolegům a známým, které by tyto informace mohly zajímat. Předem se však chceme omluvit těm z vás, kde jsme správně neodhadli, zda naši zásilku vyhodnotíte jako spam či nikoli. V obou případech - zájmu i nezájmu - nám však dejte vědět, abychom se takovým chybám mohli v budoucnu vyhnout. Rádi však pošleme ŠPAČKÁRNU všem, které by tato krátká zpráva o stavu naší společnosti zajímat mohla či dokonce měla a velmi uvítáme, když nás na takové kandidáty upozorníte nebo jim náš občasník pošlete sami. Díky a s pozdravem!
V Praze dne 25.04. 2008 Pavel Beňo, PhDr. (Práce & vztahy)

Špačkárna č. 1
Špačkárna č. 2

INTERNATIONAL anti-mobbing NET (IamNet) :

Beňo Pavel (Czech Republic), Berger Wolfgang, G. (Germany),
Field Evelyn (Australia), Fleissner Alfred (Germany), Gambler Harry (Germany), Gottschall Torsten (Germany), Morgenthaler Hans-Otto (Germany),
Steiman Susan (South Africa), Wessels Jan (Netherlands),
www.baua.de, deutschland-waehlt-2009.blogspot.com  www.hensche.de ,
http://wir-antimobbingrundschau.blogspot.com www.psychologicalharassment.com

         

Psychological Harassment Information Association

      


Contact / Kontakt :
Tel.: 00420 222 728 908 Mobil: 00420 602 349 848
Post: Práce & vztahy, Krkonošská ul. 16, 120 00 Praha 2 /CZ
E-mail:  info@workrelations.eu   222728908@iol.cz   vztahy@volny.cz